Evropská unie se od roku 2021 výrazně odklonila od ruského plynu a vyvinula nové infrastruktury. Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu zmocňuje Komisi, aby: přijala prováděcí pravidla pro aktualizaci složení rizikových skupin, zohledňovala vývoj hlavních nadnárodních rizik pro bezpečnost dodávek plynu v EU. Tato iniciativa posílí architekturu bezpečnosti dodávek v EU a zohlední vývoj její plynárenské soustavy.
KONTEXT AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních k zajištění bezpečnosti dodávek plynu („nařízení“)1 zavádí mechanismus bezpečnosti dodávek plynu v Unii, který je založen na myšlence identifikace a předvídání rizik („přístup založený na riziku“). Jakmile jsou rizika identifikována a posouzena na regionální a národní úrovni, dalším krokem pro členské státy je přijetí vhodných preventivních opatření ke snížení pravděpodobnosti jejich vzniku a také předvídání nouzových opatření, která v případě narušení dodávek plynu umožní minimalizovat nebo odstranit jeho dopady. Tato opatření mají být popsána v národních plánech preventivních opatření a plánech pro případ nouze („národní plány“).
Regionální spolupráce v duchu solidarity je hlavní zásadou nařízení. Společné posuzování souvisejících rizik na regionální úrovni činí posouzení rizik komplexnějším a přesnějším a zajišťuje, že členské státy jsou lépe připraveny na jakoukoli krizi. Navíc v případě nouze koordinovaný a předem dohodnutý přístup k bezpečnosti dodávek zajišťuje konzistentní reakci, optimalizuje zdroje, zefektivňuje opatření a snižuje riziko negativních dopadů, které by čistě národní opatření mohla mít v sousedních členských státech.
Pro strukturování přípravy společných posouzení rizik a usnadnění regionální spolupráce stanovila příloha I nařízení třináct regionálních rizikových skupin, rozdělených do čtyř regionálních kategorií: východní, severomořská, severoafrická a jihovýchodní. Tyto rizikové skupiny byly považovány za základ pro posílenou regionální spolupráci, která umožní dohodu o vhodných a účinných přeshraničních opatřeních všech dotčených členských států v rámci rizikových skupin nebo mimo rizikové skupiny podél koridorů nouzových dodávek.
Rizikové skupiny odrážejí hlavní nadnárodní rizika pro bezpečnost dodávek plynu v Unii; jejich složení je založeno na hlavních zdrojích a trasách dodávek plynu. Každá riziková skupina zahrnuje ty členské státy podél koridoru, které mohou hrát strategickou roli v případě krize dodávek plynu. Podle článku 3(8) nařízení je Komise zmocněna aktualizovat složení rizikových skupin tak, aby odráželo vývoj hlavních nadnárodních rizik.
Článek 7(2) nařízení vyžaduje, aby členské státy v rámci každé rizikové skupiny společně posoudily všechny relevantní rizikové faktory, jako jsou přírodní katastrofy, technologická, obchodní, sociální, politická a další rizika, která by mohla vést k naplnění závažného nadnárodního rizika pro bezpečnost dodávek, pro které byla riziková skupina vytvořena („společné posouzení rizik“).
Aby byla regionální spolupráce proveditelná, článek 7(2) vyžaduje, aby se členské státy dohodly na mechanismu spolupráce v rámci každé rizikové skupiny. Tento mechanismus musí být vyvinut dostatečně včas, aby umožnil provedení společného posouzení rizik a projednání a dohodu o vhodných a účinných přeshraničních opatřeních, která budou vyžadovat souhlas každého dotčeného členského státu a která musí být zahrnuta do regionálních kapitol národních plánů.
Jak je stanoveno v článku 7(1) nařízení, provedla Evropská síť provozovatelů přepravních soustav pro zemní plyn (ENTSOG) v roce 2017 poprvé celounijní simulaci scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury. Simulace identifikovala a posoudila nouzové koridory dodávek plynu a určila, které členské státy mohou řešit zjištěná rizika. Scénáře narušení dodávek plynu a infrastruktury a metodiku simulace definovala ENTSOG ve spolupráci s Koordinační skupinou pro plyn („GCG“).
První celounijní simulace ENTSOG se zabývala plynárenskou infrastrukturou, která byla v provozu podél různých plynárenských koridorů k 1. říjnu 2017. Tato první celounijní simulace scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury byla výchozím bodem pro přípravu prvních „společných posouzení rizik“ v rámci každé rizikové skupiny a národních posouzení rizik, která většina členských států dokončila v letech 2019 a 2020. Tato posouzení rizik následně představovala základ pro preventivní a nouzová opatření popsaná v národních plánech (které většina členských států rovněž dokončila v letech 2019 a 2020).
V říjnu 2020 na žádost GCG vypracovala ENTSOG dodatek k celounijní simulaci, aby zohlednila dopad několika významných infrastruktur, které byly mezitím uvedeny do provozu v celé Unii, na bezpečnost dodávek. Dodatek znovu simuloval tři scénáře narušení, aby zohlednil investice uvedené do provozu v roce 2019: „Baltický konektor“ spojující Finsko a Estonsko a novou kapacitu dovozu plynu z Ruska přes Turecko („TurkStream2“) do Bulharska.
Podle nařízení musí být cyklus celounijní „simulace / společná posouzení rizik / národní posouzení rizik / národní plány“ revidován každé čtyři roky.
Metodika a předpoklady pro celounijní simulaci ENTSOG, dokončenou v listopadu 2021, zůstaly z velké části stejné jako v první simulaci. Nicméně na základě získaných zkušeností revidovaná simulace pro celou Unii zohlednila projekty, u kterých se očekávalo, že budou v provozu v lednu 2023. Simulace tak co nejvíce odrážela konfiguraci nouzových plynových koridorů předpokládaných v době uplatňování aktualizovaných národních plánů, které měly být předloženy v březnu 2023.
V důsledku toho bylo složení některých rizikových skupin, jak jsou definovány v příloze I nařízení, v roce 2021 upraveno prvním aktem v přenesené pravomoci v souladu s čl. 3 odst. 8 nařízení, u kterého je Komise zmocněna k revizi složení rizikových skupin2. Tato aktualizace měla zohlednit vývoj hlavních nadnárodních rizik tak, aby odrážela roli, kterou mohou některé další členské státy hrát podél určitých zásobovacích koridorů, a umožnit těmto zemím přispívat ke společnému hodnocení rizik těchto rizikových skupin a ke společné definici regionálních preventivních a nouzových opatření. Spojené království dále přestalo být od 1. února 2020 členským státem Evropské unie. Z důvodu právní jistoty bylo vyjmuto ze seznamů členských států v příloze I.
Po datu vstupu nařízení v přenesené pravomoci v platnost v listopadu 2021 došlo k několika událostem, které ovlivnily bezpečnost dodávek plynu v Unii. Nevyprovokovaná a neodůvodněná totální vojenská invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 a jeho pokus o zneužití energetických zdrojů v Evropě zcela změnily geopolitický kontext, který silně ovlivňuje bezpečnost dodávek plynu v Unii, a způsobily jednostranné přerušení dodávek z Ruska v první polovině roku 2022. Zdůraznily to nadměrnou závislost Unie na jediném, nespolehlivém dodavateli, který dodává téměř polovinu jejího dovozu plynu.
V květnu 2022 Evropská komise přijala plán REPowerEU3, který zahrnuje řadu opatření k odstranění závislosti na dovozu fosilních paliv z Ruska úsporou energie, diverzifikací dodávek a urychlením zavádění výroby energie z obnovitelných zdrojů v Evropě. Kromě toho dne 26. září 2022 došlo ke čtyřem explozím na podmořských plynovodech Nord Stream 1 a 2 spojujících Rusko a Německo, čímž byly tři ze čtyř linek vyřazeny z provozu. Vzhledem k tomu, že jejich nefunkčnost stále přetrvává, v současné době s tím není spojeno žádné nadnárodní riziko.
V důsledku toho byl dovoz ruského plynu do značné míry nahrazen dodávkami od alternativních dodavatelů ve formě dodatečného dovozu plynovody od důvěryhodných partnerů a především značným nárůstem dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) (50 miliard kubických metrů, tj. meziroční nárůst o 73 % v roce 2022). Zatímco ruský dovoz před válkou představoval přibližně 50 % dovozu EU plynovody, nyní představuje méně než 10 %, což ukazuje na bezprecedentní posun, kterým plynárenská soustava EU v posledních letech prošla.
Jak již bylo zdůrazněno ve zprávě Komise přijaté v říjnu 2023 o přezkumu uplatňování nařízení4, současný regionální přístup k rizikovým skupinám se zdá být vzhledem ke změněné geopolitické situaci, rostoucímu významu LNG a snížené roli některých koridorů pro dodávky plynovodů již neodpovídá svému účelu.
Metodika a předpoklady pro novou celounijní simulaci ENTSOG, dokončenou v prosinci 2024, zůstávají z velké části stejné jako v poslední simulaci, a to i s některými podstatnými změnami, vzhledem k tomu, že se situace na evropské přepravní soustavě plynu a na trhu s ní ve srovnání se situací v roce 2021 výrazně vyvinula. ENTSOG ve svých scénářích skutečně neuvažuje o dodávkách plynovodů z Ruska a její analýzy citlivosti místo toho odrážejí různé potenciály dodávek LNG.
Kromě výše uvedených úvah, v duchu požadovaného zjednodušení a v návaznosti na audit bezpečnosti dodávek plynu provedený Účetním dvorem a dokončený ve zprávě5 přijaté v červnu 2024, Komise přezkoumala stávající strukturu regionální spolupráce: (a) přizpůsobením konfigurace změněným okolnostem, jako je zvýšená váha LNG a snížená role některých koridorů pro dodávky plynu; (b) snížením překrývání mezi rizikovými skupinami a vyjasněním rolí a odpovědností.
2. KONZULTACE PŘED PŘIJETÍM AKTU
GCG6 byla zřízena článkem 4 nařízení s cílem usnadnit koordinaci opatření týkajících se bezpečnosti dodávek plynu. Skládá se ze zástupců členských států, Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), ENTSOG a zastupitelských orgánů plynárenského průmyslu a příslušných spotřebitelů.7
Podle článku 4(4) nařízení může Komise svolat GCG v prostředí, které je omezeno na zástupce členských států.
Dopad nové infrastruktury na stávající koridory pro nouzové zásobování, které jsou uvedeny v příloze I, byl projednán na třech řádných zasedáních GCG v roce 2024 v kontextu diskusí o celounijní simulaci scénářů narušení dodávek a infrastruktury ze strany ENTSOG pro rok 2024.
Metodika a předpoklady pro celounijní simulaci ENTSOG pro rok 2024 byly prezentovány a projednány na řádném zasedání GCG dne 19. června 2024. Mimo jiné metodologické aspekty se diskuse zabývaly zahrnutím infrastruktury, která má být uvedena do provozu v roce 2025, do simulace a dopadem této volby na složení rizikových skupin. Útvary Komise představily postup a odhadovaný časový harmonogram aktualizace rizikových skupin. Po zasedání měla GCG dvoutýdenní lhůtu na písemné vyjádření.8
GCG obdržela návrh aktualizace rizikových skupin e-mailem dne 8. října 20249 spolu s pozvánkou na omezené zasedání GCG. Čtyřtýdenní lhůta pro veřejnou zpětnou vazbu byla otevřena od _______ do _______. Připomínky obecně podporovaly zamýšlené změny.10
Zasedání GCG, kterého se zúčastnili pouze zástupci členských států a ENTSOG (jako pozorovatelé), se konalo dne ___________ prostřednictvím webové konference. Komise vzala na vědomí připomínky _____________ zaznamenané v zápisu ze zasedání a dospěla k závěru, že návrh nařízení v přenesené pravomoci má obecnou podporu.
Evropský parlament a Rada byly informovány o zasedáních GCG, na kterých byl tento návrh aktu v přenesené pravomoci projednáván, a obě instituce proto obdržely všechny relevantní dokumenty současně s odborníky z členských států v souladu s interinstitucionální dohodou o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2016 a Společnou dohodou o aktech v přenesené pravomoci, která je k ní připojena.
3. PRÁVNÍ PRVKY AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Článek 3(8) nařízení zmocňuje Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 19 („Výkon přenesené pravomoci“) za účelem aktualizace složení rizikových skupin uvedených v příloze I, a to změnou této přílohy s cílem zohlednit vývoj hlavních nadnárodních rizik pro bezpečnost dodávek plynu v Unii a jejich dopad na členské státy, s přihlédnutím k výsledkům celounijní simulace scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury, kterou provedla síť ENTSOG v souladu s článkem 7(1). Před provedením aktualizace Komise konzultuje návrh aktualizace s GCG v rámci ustanovení článku 4(4) nařízení.
Účelem tohoto nařízení v přenesené pravomoci je změnit přílohu I nařízení snížením počtu regionálních rizikových skupin a vytvořením aktualizované struktury s ohledem na změněnou infrastrukturu pro dovoz plynu, dopad, který mají nové terminály a infrastruktura LNG na toky plynu v rámci příslušných nouzových plynových koridorů, jak je definováno v příloze I, vysokou administrativní zátěž vyplývající z vysokého počtu rizikových skupin, jakož i potenciální příspěvek členských států v případě narušení dodávek, jak je vysvětleno v následujících odstavcích.
Příloha I nařízení stanovila třináct regionálních rizikových skupin, rozdělených do čtyř regionálních kategorií na základě různého původu zdrojů plynu: východní, severomořský, severoafrický a jihovýchodní.
V reakci na energetickou krizi, která začala v roce 2022, Unie podnikla řadu opatření k postupnému ukončení dodávek ruského plynu. Zatímco ruský dovoz před krizí představoval přibližně 50 % dovozu plynu do EU plynovody, v současnosti představuje méně než 10 %, což ukazuje na bezprecedentní posun, kterým plynárenská soustava EU v uplynulém roce prošla. V této souvislosti již východní rizikové skupiny dodávek plynu (bod 1 přílohy I), které zahrnují členské státy střední a východní Evropy závislé na dodávkách ruského plynu různými trasami, z velké části nefungují.
Situace si vyžádala přehodnocení současného stavu na energetickém trhu EU. Kombinace spolehlivějšího dovozu plynovodů a zkapalněného zemního plynu (LNG) byla klíčová pro překonání závislosti EU na dovozu ruského plynu. V důsledku toho se v roce 2023 hlavními dodavateli plynu staly Norsko a USA, které představovaly 30 %, respektive 19 % celkového dovozu plynu do EU.
Zkapalněný zemní plyn (LNG) dovážený do Evropy prostřednictvím terminálů LNG je zdrojem diverzifikace, která přispívá ke konkurenci na trhu s plynem a bezpečnosti dodávek. Nové dodávky LNG ze Severní Ameriky, Austrálie, Kataru a východní Afriky zvětšují velikost globálního trhu s LNG a tyto objemy se již dostaly na evropský trh.
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 a jejím zneužití evropských energetických dodávek dramaticky klesl podíl ruského plynovodního plynu na celkovém dovozu energie do EU ze 41 % v roce 2021 na přibližně 8 % v roce 2023. Ten byl nahrazen především LNG z USA, které v roce 2023 dodávaly 46 % dovozu LNG do EU, a spolehlivým dovozem plynovodního plynu z Norska (49 % ve srovnání s 30 % v roce 2021), severní Afriky (19 %) a Ázerbájdžánu (7 %).
Unie neustále zvyšuje své kapacity dovozu LNG rozvojem nových terminálů pro regasifikaci LNG a přístavních terminálů a budováním trhu s kapalným plynem, který poskytuje robustní odolnost vůči možným přerušením dodávek ze zbývajícího ruského dovozu plynovodem. Dovozní kapacita LNG do EU se v letech 2023–2024 zvýšila o 70 miliard m3 a v letech 2025–2030 se očekává, že dalších 60 miliard m3 bude uvedeno do provozu.
V duchu zjednodušování a racionalizace předložil pracovní program Komise na rok 202411, přijatý v říjnu 2023, další návrhy na zjednodušení v řadě oblastí politiky, aniž by se snižovaly sociální, bezpečnostní, spotřebitelské, environmentální nebo ekonomické normy. Plánovaná zjednodušení mají zefektivnit požadavky na podávání zpráv, které mají omezené využití, například sloučením překrývajících se povinností, snížením počtu dotčených podniků a zvýšením digitalizace. V této souvislosti je třeba racionalizovat a zjednodušit celkovou strukturu regionální spolupráce mezi všemi rizikovými skupinami stanovenou v příloze I nařízení.
Tuto potřebu potvrzují i členské státy, které se v předchozích letech setkaly s několika obtížemi při vývoji společných posouzení rizik (CRA) ve všech rizikových skupinách. Skutečnost, že některé regionální rizikové skupiny neposkytly všechny informace potřebné pro národní plány, vyvolává otázky ohledně přidané hodnoty jejich práce. Komise uznala, že zejména krizové plány postrádaly regionálně dohodnutá opatření pro řešení regionálních krizí a obecněji dostatečný regionální rozměr. Komise rovněž uznala, že dlouhodobé výpadky by mohly i nadále vést k riziku nekoordinovaných opatření členských států, což by mohlo ohrozit bezpečnost dodávek v sousedních zemích EU.
Navrhované nařízení v přenesené pravomoci rovněž zohledňuje doporučení Účetního dvora12 k přezkumu stávající struktury regionální spolupráce: (a) přizpůsobením konfigurace změněným okolnostem, jako je zvýšená váha LNG a snížená role některých zásobovacích koridorů plynovodů; (b) snížením překrývání mezi rizikovými skupinami, vyjasněním rolí a odpovědností.
Výše uvedené dopady na bezpečnost dodávek plynu v Unii v předchozích letech odůvodňují následující změny struktury regionální spolupráce mezi členskými státy v rámci rizikových skupin.
Pokud jde o rizikové skupiny dodávek plynu z východní Evropy (bod 1 přílohy I), je rozumné je nezachovat vzhledem ke změně v jejich hlavní dodavatelské infrastruktuře, jako je rozvoj infrastruktury LNG a drastické snížení dodávek ruského plynu do regionu. To se promítá do významného překrývání s rizikovou skupinou Severní moře.
Očekává se, že globální dodávky LNG v nadcházejících letech budou i nadále růst, a to v důsledku zvýšení produkce a kapacit zkapalňování v zemích vyvážejících LNG. To ospravedlňuje vytvoření nové rizikové skupiny „LNG“, která by zahrnovala všechny členské státy, vzhledem k dopadu i na vnitrozemské země a rostoucímu významu ostrovních zemí.
Pokud jde o rizikové skupiny dodávek plynu ze Severního moře (bod 2. přílohy I), vzhledem k lepšímu propojení mezi nimi a měnícím se vzorcům toků je pragmatičtější seskupit je do jedné hlavní rizikové skupiny zahrnující Rakousko, Česko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko a Finsko, ale s vyloučením Portugalska, Španělska a Itálie, protože tyto tři členské státy nezískávají plyn ze Severního moře a jsou více závislé na LNG a plynu z Ázerbájdžánu a severní Afriky.
Pokud jde o rizikové skupiny dodávek plynu ze severní Afriky (bod 3. přílohy I), je pragmatické seskupit všechny rizikové skupiny do jedné hlavní regionální rizikové skupiny s vyloučením Chorvatska a Řecka, protože tyto dvě země posílily roli LNG ve svém dovozu a nejsou přímo závislé na dovozu plynovodem ze severní Afriky.
Se stejným přístupem, vzhledem k tomu, že země této skupiny se spoléhají na stejné dovozní trasy, a vzhledem ke zvýšené propojenosti, nové infrastruktuře a v duchu zjednodušení je vhodné seskupit rizikové skupiny dodávek plynu z jihovýchodu (bod 4. přílohy I) do jedné hlavní regionální rizikové skupiny a zároveň zachovat členy těchto rizikových skupin.
Očekává se, že tyto změny ve složení rizikových skupin budou mít významný a pozitivní dopad na bezpečnost dodávek plynu v Unii a na související práci, kterou budou členské státy provádět. Tyto změny budou odrážet novou skutečnou realitu, pokud jde o plynárenské infrastruktury, toky plynu a následně společná rizika mezi členskými státy a jejich související schopnost vzájemně se podporovat v případě přerušení dodávek plynu. To se poté projeví v revidovaných mechanismech regionální spolupráce, zatímco příspěvek členských států pomůže zlepšit kvalitu a přesnost společných hodnocení rizik. Snížený počet regionálních rizikových skupin sníží administrativní zátěž pro členské státy a zároveň zajistí cílenější a lepší připravenost. Revidovaná společná hodnocení rizik (která mají být předložena do října 2026) budou přizpůsobena nové plynárenské infrastruktuře a situaci na trhu. To bude přínosem pro národní posouzení rizik a poskytne to pevný základ pro přípravu národních plánů, které mají být Komisi oznámeny v březnu 2027.
Tento akt spadá do rozsahu přenesených pravomocí, které Komisi svěřuje článek 3 odst. 8 a článek 19 nařízení, a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení účelu těchto ustanovení.
Tento akt v přenesené pravomoci mění nařízení (EU) 2017/1938 nahrazením jeho přílohy I, a proto je vhodné přistoupit k nařízení v přenesené pravomoci.
NÁVRH NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU)
ze dne XXX
kterým se mění nařízení (EU) 2017/1938, pokud jde o složení rizikových skupin
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních k zajištění bezpečnosti dodávek plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/201013, a zejména na čl. 3 odst. 8 tohoto nařízení,
vzhledem k tomu, že:
(1) Regionální spolupráce v duchu solidarity je základní zásadou, na níž je založen mechanismus bezpečnosti dodávek plynu zřízený nařízením (EU) 2017/1938. Aby byla regionální spolupráce v praxi funkční, příloha I uvedeného nařízení, nahrazená nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/7797 ze dne 18. listopadu 2021, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938, pokud jde o složení rizikových skupin14, identifikuje třináct rizikových skupin odpovídajících čtyřem hlavním koridorům pro nouzové dodávky plynu. Pro každou rizikovou skupinu uvádí příloha I seznam členských států, které mohou být v případě narušení dodávek podél koridoru dotčeny, hrát roli, případně obojí.
(2) Od přijetí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/7797 ze dne 18. listopadu 2021 došlo k několika událostem, které ovlivnily bezpečnost dodávek plynu v Unii, jako například rozsáhlá vojenská invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022. Byla uvedena do provozu nová plynárenská infrastruktura a v následujících měsících se očekává uvedení do provozu několika dalších nových infrastruktur. Tato dodatečná infrastruktura, včetně nových terminálů pro zkapalněný zemní plyn (LNG), ovlivňuje toky plynu v příslušných nouzových koridorech pro dodávky plynu a posiluje odolnost plynárenské soustavy EU v případě potenciálních narušení.
(3) Podle článku 7(1) nařízení (EU) 2017/1938 provedla Evropská síť provozovatelů přepravních soustav pro plyn (ENTSOG) v prosinci 2024 revidovanou celounijní simulaci scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury15. Tato simulace zohlednila vývoj plynárenských infrastruktur Unie od roku 2017 a jeho dopad na různé nouzové koridory pro dodávky plynu.
(4) Dopad nové a připravované plynárenské infrastruktury na nouzové plynárenské koridory, zvýšený význam LNG a snížená role některých plynovodních zásobovacích koridorů, jak se odráží v celounijních simulacích ENTSOG, odůvodňují snížení počtu regionálních rizikových skupin a změnu jejich složení, a to i v duchu zjednodušení a racionalizace současné struktury regionální spolupráce.
(5) Nařízení (EU) 2017/1938 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.
„PŘÍLOHA I
Regionální spolupráce
Rizikové skupiny členských států, které slouží jako základ pro spolupráci v oblasti rizik uvedenou v článku 3(7), jsou následující:
- Riziková skupina dodávek LNG:
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko. - Riziková skupina dodávek plynu ze Severního moře:
Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Francie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Finsko, Švédsko. - Riziková skupina dodávek plynu ze Severní Afriky:
Španělsko, Francie, Itálie, Malta, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko. - Riziková skupina dodávek plynu z Jihovýchodní Evropy:
Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko.“
