Problematika uvádění chladících zařízení a tepelných čerpadel do provozu

Chladicí a klimatizační technika prošla v minulých desetiletích vývojem jak v oblasti konstrukcí jednotlivých komponentů, tak i v projekci celých systémů. Nejzásadnějším způsobem zasáhla do jejího vývoje ekologická opatření na ochranu ozonové vrstvy a následně opatření pro snížení skleníkového efektu.

Z pohledu legislativy bylo přijato nařízení Evropského parlamentu č. 842/2006/ES o některých fluorovaných skleníkových plynech. Na toto nařízení navazoval zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech. Prováděcím předpisem byla vyhláška č. 257/2012 Sb., o předcházení emisím látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a fluorovaných skleníkových plynů.

Ačkoliv snahou těchto předpisů bylo omezení úniků fluorovaných chladiv do atmosféry, postupem času se ukázalo, že nesplnila očekávání, která do nich byla vložena. Hlavním důvodem byla jejich orientace na stacionární zařízení, ačkoliv hlavní úniky můžeme pozorovat především v mobilních zařízeních. Bylo tedy vydáno nové nařízení Evropského parlamentu, a to č. 517/2014/ES o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení výše uvedeného nařízení č. 842/2006.

Toto nové nařízení zavádí množstevní omezení v používání fluorovaných chladiv. Základním hodnotícím ukazatelem již není množství chladiva udávaného v kilogramech, ale množství ekvivalentu oxidu uhličitého vyjádřené v tunách, které je dáno hodnotícím ukazatelem GWP (Global warming potential). V praxi to znamená, že od 1. 1. 2017 je četnost kontrol těsnosti závislá na výše uvedeném vztahu. Postup uvedení zařízení do provozu je řešen ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., výrobcem, dovozcem či zplnomocněným zástupcem, který zajistí ať již sám, či přes autorizovanou (notifikovanou) osobu posouzení shody podle typu zařízení a požadavků příslušných nařízení vlády.

První spuštění zařízení pak zpravidla realizuje organizace provádějící montáž daného zařízení, součástí je funkční zkouška, kontrola provozních tlaků jak na sací, tak na výtlačné straně, kontrola zabezpečovacích prvků atd. Oproti tomu provozovatel zařízení musí věnovat pozornost především požadavkům na samotný provoz zařízení.

K jeho základním povinnostem patří vedení provozní dokumentace (např. provozní řády a provozní předpisy, provozní záznamy, zápisy o zkouškách bezpečnostní výstroje, předepsaná průvodní dokumentace popř. pasporty vyhrazených tlakových nádob stabilních), dále vyhledání a vyhodnocení rizik při provozu tlakových zařízení a strojoven chlazení, a to nejen z hlediska samotného provozu, ale i z hlediska provádění preventivní a provozní údržby, ať je prováděna vlastními pracovníky, nebo dodavatelskými.

V neposlední řadě je pak důležité stanovení opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí spojených s provozem strojoven chlazení a tlakových zařízení. Současně je třeba vést v patrnosti povinnosti samotného provozovatele zajišťovat bezpečný stav tlakového zařízení a pravidelně provádět kontroly, revize, údržbu a servis, zpracovat plány revizí, jmenovat odpovědné osoby za provoz a údržbu. U čpavkového chlazení se v rámci kontrolní činnosti setkáváme s používáním armatur ze slitin barevných kovů a u ocelových armatur s nedostatečnou antikorozní ochranou. Z hlediska pracoviště je třeba zajistit bezpečný přístup pro obsluhu, údržbu zařízení a pro provádění kontrol a revizí.

Ing. Vlastimil Nejtek
vedoucí oddělení inspekce BOZP
Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj

Související články