Slovník pojmů pro právní předpisy a normy používaných v praxi vyhrazených technických zařízení

Právní předpisy – jsou zákony, vyhlášky a nařízení i prováděcí předpisy. Právní předpisy jsou základním pramenem práva. Jsou to příkazy, zákazy, povolení, omezení. Dodržování se vyžaduje na základě soudní moci a právního řádu. Mají strukturu podle právní síly.

Právně-technické předpisy – jsou technickým předpisem pro účely tohoto zákona, je to právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě omezení pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého typu výrobku, ev. zařízení nebo také používání, poskytování nebo zřizování určité služby.
Technickým dokumentem se pro účely plnění informačních povinností podle §7 rozumí dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ve smyslu odstavce 1 ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu.

Právní normy – je norma, tedy vyjádření toho, co má být dodrženo, která je zároveň právně závazná. Jedná se o označení pro jeden obecný příkaz, zákaz nebo dovolení vyplývající z právního řádu, včetně nástrojů a zmocnění k jeho dosažení nebo vymáhání. Právním předpisem je např. zákon, vyhláška apod., které obsahují zpravidla mnoho právních norem nebo jen neúplné právní normy. Jsou zařazeny do textu právního předpisu. Právní předpis je proto souborem pravidel ne souborem norem. Některé právní normy nemají samostatný smysl a mají charakter upřesnění, doplnění nebo omezení jiné právní normy nebo provedené výjimky z ní.

Právní výklad – je prováděn Ústavním soudem. Výklad spočívá v poznávání právní normy, jež je obsažena v textu právního předpisu.

Harmonizované normy – jsou zpracovány evropskými normalizačními organizacemi CEN, CENELEC, ETSI na základě mandátu, tj. požadavku Evropské komise. Harmonizované normy musí být doplněny přílohou ZA, která uvádí odkazy na ustanovení této normy odpovídající požadavkům harmonizovaného evropského předpisu. Může zde být zařazena i příloha ZB obsahující vztah příslušné evropské normy k jiným směrnicím. Evropské harmonizované normy jsou nezávazné, a nezávazné tedy musí zůstat i při jejich převzetí do národních norem. Splnění požadavků harmonizované normy podle její přílohy ZA se však považuje za splnění příslušných ustanovení evropského předpisu. I když tyto přílohy nejsou normativní, ale pouze informativní, z hlediska plnění požadavků směrnice jsou závazné, zejména pokud jde o opatření výrobku označením CE. Podle zák. č. 22/1997 Sb. (viz §4a), se česká technická norma stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou technickou normou. Evropské normy jsou uvedeny, tj. oznámeny v OJEU.

Technicky určené normy – uvádí právně-technické předpisy, k nimž se vtahují. Mohou je určit ministerstva, ústřední správní úřady, tzn. i české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popř. zahraničních organizací nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (určené normy).

Technické normy – české technické normy nejsou obecně závazné dle zák. č. 22/1997 Sb. o uvádění výrobků na trh, a ev. i do provozu. Obecnou závazností se rozumí povinnost dodržovat ČSN obecně, bez jakéhokoli omezení. Povinnost postupovat v souladu s českými technickými normami může vzniknout na základě ustanovení právního předpisu, který to stanoví. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a stává se tak vlastně součástí právního předpisu. Tím vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy. V případě odkazu na normu (harmonizovanou, určenou) je shoda s normou jedním z možných způsobů plnění požadavků právního předpisu. Harmonizované evropské normy často obsahují i další požadavky, jako např. požadavky na kvalitu, užitné vlastnosti, metody zkoušení, terminologii apod., které se přímo nevztahují k zajištění základních požadavků příslušné směrnice. Splnění požadavků harmonizované evropské normy vytváří předpoklad shody s podstatnými požadavky směrnice, se kterou je norma harmonizovaná. Směrnice Evropské unie „nového přístupu“ však obsahují jen základní požadavky, podstatné pro zajištění bezpečnosti výrobků, ochranu zdraví, ochranu majetku a životního prostředí. Podrobné technické specifikace těchto požadavků jsou obsaženy v harmonizovaných evropských normách. Splnění požadavků dle technického předpisu může být splněno i jiným způsobem, než podle harmonizované nebo určené normy. Tj. např. dodržením požadavků předpisů správné technické praxe, poznatků vědecko-technických znalostí (informací) v době navrhování, výroby, také i uvádění výrobků na trh a do provozu.

Technická pravidla – jsou souborem poznatků z technické praxe a optimalizací provádění dané činnosti. Používají principy, které jsou obecně uznávány. Závazná pravidla jsou založena na některém ze zásadních principů, který nelze porušovat, a popisují důležité atributy, které naše práce nebo chování vůči jiným musí, či naopak nesmí mít, aby vůbec prospívaly projektu. Tyto mají váhu a jsou vyjádřením nejširšího konsenzu. Vyšší sílu mohou mít jen základní principy, u kterých byla projevena shoda např. technických vývojářů aj. Ze závazného pravidla není běžně možné činit výjimky, jen při schválené změně pravidla nebo zapracováním do pravidla. technická pravidla jsou významným prvkem sbližování práva např. mezi EU a jejich členskými státy. Technická pravidla mohou vznikat na základě normativních dokumentů. Jsou to nezávislé dokumenty obsahující pravidla pro praxi, např. pro bezpečnost a spolehlivost výrobků aj. Jsou nezávazným dokumentem. Slouží jako aplikace vědeckých a technických poznatků.

Technická doporučení – zaznamenávají zásady, které se považují obecně za užitečné. Jsou obvykle výběrem a upřednostněním jedné či několika variant řešení na základě praktických zkušeností. Podléhají častějším změnám než u pravidel. V praxi z nich lze na základě konsenzu v diskusi činit výjimky. Jsou nezávazným dokumentem. Slouží jako aplikace vědeckých a technických poznatků.

Aktuální úroveň vědy a techniky – je stávající úroveň technického a vědeckého poznání v daném oboru činnosti.

Pravidla správné technické praxe – jsou technické informace a postupy, jak provádět danou činnost na úrovni lidského poznání v daném oboru činnosti.

Technické zásady – jsou poznatky z praxe, jak optimalizovat danou činnost pro její nejvyšší efektivitu a požadovanou kvalitu.

Technické zkušenosti – jsou to poznatky z praxe v dané oblasti oborové činnosti. Jejich použití je prospěšné pro efektivitu a kvalitu dané činnosti, procesu provádění aj.

Technické doporučení – je optimální informace o řešení problému na základě poznatků v oboru dané činnosti.

Technická instrukce – je informace i postup pro konkrétní řešení daného procesu nebo činnosti. Jsou normativním dokumentem řešícím konkrétní technická opatření a postupy v závislosti na vydané technické normy.

Technická informace – je soubor technických zásad pro řešení daného technického problému. Je to technický dokument sloužící k seznámení s konkrétní technickou problematikou.

Odborný (právní) výklad – odborný výklad je prováděn odborným pracovníkem, znalcem, inspektorem, vědeckým pracovníkem. Je to odborné stanovisko zpracovatele k dané problematice, které je předmětem legislativního předpisu nebo normativního dokumentu. Výklad práva je řešením významových nejasností. Výklad spočívá v poznávání právní normy, jež je obsažena v právním předpisu. Právní výklad musí být konformní s ústavním pořádkem a v souladu s evropským právem a v souladu se zásadami občanského práva (Občanský zákoník § 2). Výklad a aplikace právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti. Kritériem je hledisko spravedlnosti. Je třeba, aby výklad právního předpisu šetřil základní práva a svobody. Z možných výkladů je správný ten, který je nejvíce v souladu s ústavním pořádkem. Při výkladu soukromoprávních předpisů a jiných předpisů soudcem je třeba si uvědomit, zda nedochází ke střetu dvou základních práv. Musí to být v souladu s mezinárodními smlouvami a také s právem Evropské unie. Výklad (interpretace) právních předpisů je mimořádně důležitou disciplínou, uvažuje v rámci právních norem a vysvětluje, jak přesně jim rozumět. Oprávnění vykládat právní normy svědčí zásadně pouze soudům a jen jejich výklad je autentický. Je to důležitý princip právního státu, neboť ani výkonná moc, ani moc zákonodárná, nesmějí mít právo vykládat právní předpisy, které samy tvoří, neboť by to mohlo vést ke svévoli a šikaně. Právní předpisy musí dodržovat každý a musí se s nimi vždy každý důkladně seznámit. Právně závazný výklad je uváděn jen v soudních rozhodnutích.

Odborné stanovisko – je odborné vyjádření k danému problému i řešení v dané oblasti. Je to názor odborné autority k dané problematice, která je předmětem legislativního předpisu nebo normativního dokumentu.

Jiné řešení, než je uvedeno v normativních dokumentech – toto musí být alespoň na stejné úrovni bezpečnosti a spolehlivosti. prokázání správnosti se provádí třetí nezávislou stranou, např. znaleckým pracovištěm, oznámeným subjektem (OS/NB) aj.

Ing. Vladimír Kudělka, Ph.D.
Mgr. Marek Kudělka
Mgr. Tereza Kudělková
Ing. Pavla Nejtková
Ing. Naděžda Vlhová
Ing. Jana Matyášová
TESYDO, s.r.o.

Související články